Kdo byli Tainos?

Tainos byli domorodá skupina lidí, kteří byli podskupinou indiánů Arawak. Žili v karibské oblasti na Kubě, v Hispaniole (dnes Dominikánská republika a Haiti), na Jamajce, v Portoriku a na Malých Antilách. Většinou to byla mírumilovná skupina, byli to domorodí lidé, se kterými se Kryštof Kolumbus setkal, když poprvé přijel do Dominikánské republiky. Žili ve skupinách od 2 000 do 3 000 lidí v čele s vůdcem a na konci 15. století jich bylo kolem 3 milionů.^čt století. Nicméně, oni byli v podstatě zničeni po španělském dobytí a zavedení nemocí, otroctví a porážek.

Význam kánoe

Tainos byli farmáři a rybáři a jejich kánoe patřily k jejich nejcennějším majetkům pro širokou škálu použití. Používali kánoe k rybolovu, (hlubokému moři i sladkovodní v jezerech) k obchodování, cestování, objevování, vodním sportům, válkám, obřadům, nájezdům, komunikaci s místními ostrovy a každodenní dopravě.

Protože na ostrovech nebyla žádná velká zvěř, byli Tainos zkušenými rybáři. Při rybaření na hlubokém moři připevnili menší rybu na šňůru, připevněnou ke kánoi, a čekali na větší úlovek. Rybáři se pak ponořili do vody, aby pomohli získat úlovek. Tainos také lovili ve sladkovodních nebo mangrovových lesích, sbírali mušle a ústřice. Nakonec lovili v řekách pomocí jedu získaného z místních rostlin, aby omráčili ryby na dostatečně dlouhou dobu, aby je shromáždili. (Jed neovlivnil poživatelnost ryb.)

Kanoe však nebyly jen objekty funkce. Tainos byli velmi hrdí na jejich zdobení a zdobení. Ze záznamů zanechaných Kolumbem víme, že kánoe byly natřeny a zdobeny kovem a vyrobeny z nich krásná umělecká díla. V mnoha ohledech kánoe symbolizuje způsob života Taíno. Ve skutečnosti slovo „kanoe“ pochází z jazyka Arawak, „canaoua.“

Jak se dělaly kánoe?

Kanoe Taíno byla vyrobena z jednoho stromu. Pokáceli stromy nebo je spálili na základně; pak by kládu vydlabali kamennými sekerami a ohněm. Byl to pomalý postup a trup se postupně vysunoval, dokud nedosáhl konečného tvaru. Některé zprávy uvádějí, že kánoe mohly přepravovat až 150 lidí, ale zdá se, že průměrná velká loď byla kolem 40-60 lidí. Taínos však vyrobil kánoe tak, aby se vešly kdekoli od jedné osoby po 100. Velké kánoe se používaly pro hlubinný rybolov a obchod mezi jednotlivými ostrovy, zatímco menší, osobní kánoe byly pro každodenní použití.

Velikost kánoí závisela na velikosti stromu a jako takové nebyly příliš široké, ale některé zprávy uvádějí, že kánoe mohly dosáhnout velikosti až 100 stop a 8 stop na šířku. Španělé obdivovali rychlost a ovladatelnost plavidel a Kolumbus poznamenal, že dokážou předběhnout španělskou bárku a řekl: „Jdou neuvěřitelnou rychlostí.

Část jejich rychlosti byla způsobena pádly, která používali. Přestože historikům a archeologům zůstalo jen velmi málo důkazů, některé artefakty poukazují na rozmanitost a funkci pádel. V průměru byly asi 2,5 stop dlouhé a mohly být vyřezány s dekoracemi, které popisovaly konkrétní sociální postavení dané osoby. Tvar pádla závisel na funkci. Například krátká pádla se používala pro relativně stojaté vody (jako jsou mělčiny), zatímco pádla s ostrými lopatkami byla pro rychlé údery k dosažení maximální rychlosti na otevřené vodě. Tainos pádlovali v kánoi z kleku, což zajišťovalo stabilitu v nestabilní otevřené vodě.

Někteří učenci tvrdili, že Tainos mohli ve svých kánoích používat plachty, ale většinový konsensus je, že je to nepravděpodobné. Plachty by byly objemné, vytvářely větší váhu, než bylo nutné, a převracely rovnováhu plavidla. Historici proto dospěli k závěru, že byly poháněny lidskou silou spolu s pomocí vodních a větrných proudů.